V prvotní fázi onemocnění se povětšinou objevují jen nespecifické příznaky, které málokdo s artritidou spojuje. Nemocný trpí zvýšenou únavou, slabostí a ztráta chuti k jídlu vede k hubnutí. Na počátek onemocnění může ukázat hlavně subfebrilie, jenž je častá při zánětu a onemocnění krve. Pod tímto výrazem se neskrývá nic jiného, než dlouhodobě zvýšená teplota pohybující se v rozmezí 37 až 38 °C. S postupem doby se mohou začít objevovat krátkodobé otoky kloubů, obvykle jsou jako první zasaženy malé klouby rukou a nohou. Artritida se však nevyhýbá žádnému kloubu a může postihnout třeba i ten čelistní. Typicky dochází k postižení symetricky, tedy totožných kloubů na obou stranách těla. U nich se projevuje ranní ztuhlost, jíž způsobuje nahromadění tekutiny v zanícené tkáni. Od artrózy se odlišuje delším časovým úsekem nutným pro rozhýbání, přibližně se pohybuje kolem jedné hodiny. Zánět kloubu způsobuje nejen bolestivost při pohybu i tlaku, ale ovlivňuje i okolní tkáně. Eroze chrupavky a povrchu kloubu vede k omezení pohyblivosti a vniku deformit. Zasaženy jsou i přilehlé svaly a šlachy, u nichž je patrné oslabení a tedy zvýšené riziko jejich prasknutí.
Krom příznaků přímo spojených s kloubem se velice často objevují uzlíky pod kůží na předloktí a bércích. Tyto revmatoidní uzly mohou mít velikost několika milimetrů až centimetrů. U přibližně pětiny pacientů dochází k rozvoji hemolytické anemie či trombocytózy. Na první pohled viditelným příznakem se poté stává i bledost kůže. Symptomy mohou zasáhnout i oči, kde vlivem působení lymfocytů dojde k úbytku slz a vzniká tzv. sicca syndrom. Jeho následkem je oko náchylnější k infekci, což vede k zánětu rohovky a skléry. Otoky kloubů mohou způsobit i nervové poškození. Nejčastěji bývá otokem utlačen nervus medikus, což je hlavní nerv probíhající zápěstím ruky. Syndrom karpálního tunelu se poté projevuje brněním prstů, jejich sníženou citlivostí a ochabováním svalů dlaně.